I'm scared of myself

7. října 2016 v 22:15 | Nejmenovana |  Něco málo o mě
Jako rubín mezi diamanty.
Jako hlas beze zvuku.
Jako stín bez člověka.


Pohledy. Nenávist. Pláč. Falešný úsměv. "Radost". "Smích". Jako kdyby jsem umírala zevnitř. Něco uvnitř mě zhasíná. Svíčka,pomalu se choulí ke konci své trvanlivosti. Mám pocit, že i má trvanlivost je u konce. Psychická i fyzická. Nemůžu. Do všeho akorát padám. Znovu. Kolotoč. Nenávidím to. Všechno. Má levá ruka je ještě plná škrábanců od "kočky". Nedokážu sedět a dělat, že se nic neděje. Ničím se. Ne anou. Ale vším ostatním. Já už takhle opravdu dál nemohu. Nebaví mě všem okolo lhát. Je namáhavé už i jenom vstát z postele.

Spánek je to jediné co mi dává trochu síly, ale zároveň mě ničí. Sny. Noční můry. Stíny. Vrací se ta paranoia. Zase. Věděla jsem, že nezmizela. Naučila jsem se to přes léto odsunout, ale teď když se objevila skulinka proklouzla a vrátila se opět na svoji kolej. Zase. Nenávidím je. Jejich ledové pracky. A dech na zádech. Mrazení po těle. A pocit, že za vámi někdo je, přesto že by neměl. Stíny. Oni. Ničí mě. Opět. Vítejte zpátky. Vypadněte z mé hlavy!!
Ano mě opravdu baví přikyvovat jak jsem v pořádku, jak je to tak moc všechno vtipný.
Ano, ano je tu jedna možnost. Ale tu nemohu. Nemohu tam jít. Řekla jsem, že to odmítám. Řekla jsem jí to. Lhala, že jsem v pořádku. Nezdá se jí to, ale nechala to být. Ve čtvrtek jsem do ní vrazila na chodbě. Nepoznala mě. Vypadalo to tak. Snažím se jí vyhýbat jak jen to jde a proto za ní opravdu nemohu znovu jít. Nemůžu , slíbila jsem si to. Ona ví všechno. Mé pudy k ubližování sobě samé, o "paranoie", o problémech s jídlem. Ty mám teď dvojnásobně. Jím a brečím. Křičím. Pláču. Jen když jsem ale sama. Chci se roztrhat na kousky. Nenávidím jídlo! Ale zároveň nedokážu odolat soustu. Vím, jsem katastrofa. Socka na dně. Zničím se. Tloustnu. Chci s tím přestat. Ale jsem moc slabá. Chci spát. Spát navždy. Nebo být labuť. Nevinná labuť, krásná a lehoučká.

 

I have a tendency of loving everything that destroys me.

10. září 2016 v 21:37 | Nejmenovana |  Mé myšlenky..
Jsem zpět. Ano vrátila jsem se a nehodlám to nijak měnit. Staré články jsou minulost. Jsem jiná. Nejsem ta, kterou jste znaly. Změnila jsem se. Zhubla jsem a pak to vše nabrala zpět. Berte to jako nový začátek starého blogu. Další kolotoč, který nehodlám zastavit.
Co se stalo za mé nepřítomnosti? Zhubla jsem na 54, a pak se ZP to nabrala zpět. Mám něco mezi 59-60 kg. Na váhu se opravdu bojím jít. Má stehna se třou o sebe a já pomalu každý večer před usnutím brečím v posteli, proč jsem to vše zvorala... Řekla bych, i že za to mohou monodiety. Už nikdy je nechci vidět! Pokud jde o zdravé verze dobrá, to schvaluji. Ale rozhodně ne nezdravé v podobě jezení čokolád, zmrzlin a tak podobně. Já se tímto stala na čokoládách závislá a byl to velký problém se z toho vymotat. Ale zvládla jsem to. Snad. O dnešku mluvit nebudu. Nechci.
Můj cíl je jasný. Něco mezi 43-46kg. Co bude dál se uvidí. To ukáže až čas.

Kam dál

Reklama